Ve spárech démona - 4.kapitola

17. srpna 2014 v 6:00 | Anika Rodriguez

Zal.jpg
Anika Rodriguez | 4.kapitola | Ve spárech démona | Fantasy, horor
Rachel dostane do svých rukou případ, který jí jednou přivede do hrobu....

Buenos dias, po pár dnech se opět dostávám na Ve spárech démona, ze kterého se postupně stává téměř nejpravidelnější příběh. Bohužel o prázdinách "School of Aurelius "nejede, "Preferido" se přepisuje a ostatní nejsou ještě napsány. Hned jakmile začne škola znova se tu objeví "School of Aurelius" i "Preferido." Jsem moc ráda, že tyto příběhy čtete, i když třeba nejsou zrovna nejlepší... :)
Jsem ráda za jakékoliv návrhy s příběhem a připomínky

* * *
"Proč si myslíte, že vám tento ojedinělý a přitom natolik fantastický případ mohu svěřit?" optal se mě podezřívavě z bůhvíčeho ředitel léčebny v Mount Black.
"Víte, že já.." nakousla jsem tiše a pohodlně se usadila do velkého, mohutné křesla z tmavého dřeva a kůže obarvené na červeno.
"Neberte to jako kritiku, ale pouze jako otázku, na kterou musíte odpovědět." vychrlil ze sebe ještě než jsme stačila dokončit svou větu. Dvakrát se otočil kolem sebe a přitom přes rameno nahlížel na mě "pokračujte"
" jsem tu teprve pár měsíců, ale dříve jsem měla velké zkušenosi z případy, které mohu nazvat jako paranormální." odmlčela jsem se "a myslím si, že mám na to ten případ rozluštit."
"Paní Hanninsonová, my nejsme křížovkáři, abychom případ luštili, ale jsme tu abychom pomohli. A navíc máme mít dovolenou, kterou si už tak dlouho přejete." řekl a vyzdvyhnul se koženého křesla, které bylo posazené na druhé straně velké a prosklené kanceláři vysoko nad městečkem, kterému se říká Mount Black po téhle léčebně. Obešel rychlým krokem kolem svého stolu a naklonil se pro můj kabát, který jsem si ponechala na věšáku.
Vzdychla jsem, protože jsem věděla, že tohle je jasná odpověď. Tenhle stařík, co si říká ředitel, je hodný a ve většině případů vám pomůže, ale když jednou řekne ne. Moc dobře všichni víme, co to znamená. Promnula si oči a v hlavě jsem si přemýtala stále více ten případ a Henryho slova, jak říká, že tohle by byl zázračný případ, který by mě dokázal trochu proslavit.
" A je všechno, co se píše v dokumentech pravda?" zajímala jsem se
"Ano, je. K neuvěření, že ano?" pousmál se ředitel.
Vykročila jsem si ke dveřím a před nimi jsem počkala až mi podá můj kabát, který právě držel v ruce.
"Odpočněte si a příští měsíc se tu zase uvidíme. Příjemnou cestu dolů do města" popřál mi ředitel a dal mi do rukou kábat, otevřel mi dveře a ještě mi stačil z rukou vzít složku s dokumenty o Sam. Vyšla jsem ven se sklopeným zrakem a dívala se jak mi pod chodidly mizí kachličky. Byl to první případ, u kterého jsem věděla, že ho musím mít a přitom jsme se tolik těšila na tu zaslouženou dovolenou.
Prudce jsem se otočila a s velkou rychlostí, ale ještě než jsem vůbec stihla cokoliv podniknout dveře se se skřípáním otevřely. Za dveřmi se objevil ředitel a téměř bezmyšlenkovitě se mě zeptal.
"Vy ten případ opravdu chcete?"
"Ano. Mám o něj veliký zájem!" odpověděla jsem nadšeně, že si to ředitel snad i rozmyslí. Ovšem ten jenom sklopil zrak a sejmul si brýle z očí.
"Když jste ochotná letos nemít dovolenou, mohu vám ten případ svěřit.Věřte mi, že na světě je něco neuvěřitelného a když si nedáme dostatečně pozor, může vás to přivést i do hrobu. " řekl a než jsem si cokoliv stačila vysvětlit, podal mi do ruky opět složku s dokumenty o Sam a zavřel za sebou dveře. Zůstala jsem stát se složkou v ruce sama na chodbě a s bradou, která klesla o pět centimetrů. Mohla jsem tak zůstat hodinu, ale věděla jsem, že čím dříve se na to podívám , tím dříve se dostanu k závěru, který ovšem nebude tak snadný. Mrkla jsem na složku a s prapodivným úsměvem jsem si ji přitáha k hrudi.


QqvLS.png
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama