Write challange -- 20.day

5. března 2014 v 16:28 | Anika Rodriguez |  write challange
20.day of Write challange... " Napiš příběh, ve kterém použiješ tato slova: dědeček, fotoalbum, pošta, desky."








Buenos dias, máme kulatiny! A slavíme 20 dní bohužel za 10 dní už musíme skončit, ale teď ještě jsme tu takže jdeme na to...


Dědeček
Fotalbum
Pošta
Desky


Seděla jsem tiše na mekkě pohovce a koukala mlčky zda někdo z nich nepříjde.Moje velice zvláštní prosba se bohužel vyplnila. Uslyšela jsem rychlé a těžké kroky jak si to míří přímo do mítnosti skrze velké a mohutné dveře které mě oddělovali do světa. Byla jsem tu již několik dní a přitom mi to připadalo jako pár let. Většinou jsem tu byla sama.Sama v obří místnosti doprovázena pouhými kroky z venku. Dveře se začali pomalu otevírat a nakonec jimi proklouzl. Něco malého co vypadalo jako člověk, ale velice malý asi kolem 60 centimetrů.Jeho hlavu pokrýval hnědý a roztrhaný hábit a do obličeje mu vůbec vidět nebylo. Prostě si to jen tak nakráčel kousek od pohovky na které jsem tiše seděla.
Za ním vešel naprosto bez problému Cole. Na tváři měl klasický vítězný úsměv a v ruce nosl jakési desky. Byli zabalené v kůži a převázany dalším kouskem kůže. Hořce jsem polkla vidět pro mě Cole byla jako vidět svou smrt. radil mě když mi bylo nejhůř jediný od mě držel, ale pak pustil ještě hlouběji. Zhluboka jsem nadechla a snažila se proti němu nerozeběhnout a urvat mu hlavu. I když pochybuji že bych to udělala.
Cole přišel kousek ke mě a hodil desky na pohovku vedle mě. Desky dopadli a jako zázrakem se z nich nic nevysypalo a oni též zůstali v pořádku.
"Co to je?" zajímala jsem se drze a švihla hlavou ke složkám jakobych se jich nechtěla dotýkat. Po pravdě jsem neměla zapotřebí se jich dotknout.
"To kvůli čemu tu jsi... tvoje minulost" řekl narozdíl ode mě mile, ale neskočila bych mu na to i kdybych byla ta největší husa co může být. Můj rozum však chtěl nahlídnout do těch desek a nakonec se nechali ruce přemluvit a vzali si do rukou kožené desky.Otočila jsem na první stránku. Celá kniha byla hodně stará a některé slova nešli prachem přečíst, ale naštěstí tu bylo více fotografií než textu.Bylo to takové staré fotoalbum. Zadívala jsem se hlavně na jednu fotku. Byl na ní můj dědeček kteý zemřel před pár lety na rakovinuAle jakto že ta fotka je tak stará?Musel to být snad jeho dvojíní nebo si to nedokážu vysvětlit. Koukala jsem s otevřenou pusou a nedokázala si přirovnat dobu.

"Víš kde to je focené?" zeptal se mě ostře Cole a dal si nohu na opěradlo u pohovky. Neodpovídala jsem a to ho trošku vytočilo."Tak víš nebo ne?!"
"Ano..je to staré divadlo teď je to pošta" zašeptala jsem tiše a zavřela knihu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama