Write challange -- 15.day

28. února 2014 v 13:12 | Anika Rodriguez |  write challange
15.day of Write challange ...










Buenos dias, když jsem dnes šla zpět ze školy přede mnou šla nějaká určitě už paní a když jsem si vzpoměla co je dnes za Challange tak jsem se rozhodla to dnes celé o ní..." Napiš o cizinci, kterého uvidíš."


Rozhlížela jsem se kolem sebe po malé vesnice kde bydlela moje maminka s tatínkem. Auto jsem nechala kousek od školy protože nemají garíž tudíš bych měla auto skoro v silnici.
Upravila jsem si své platinově blond vlasy a vytáhla kabelku z auta. Na téhle vesnici jsem vyrůstala a měla jsem to tu ráda, ael byla jsem ráda když jsme se s manželem odstěhovali do Brna. Vždy jsem měla raději tu chaos měst i když bydlet na vesnice bylo velice krásné.Zavřela jsem za sebou svou Octavii a automaticky jsem ji zamla z dálky. Auto zapípalo a samo se uzamklo. Uslyšela jsem dětský hlasy a ohlídla se za sebe. Ze školy zrovna vycházelo spousty malých dětí, ale i puberťáků.
Na tuto školu mám spousty krásných vzpomínek dokonce se ještě jednou za 5 let vždy se spolužáky sejdeme a oslavíme to v nedaleké vesnické hospodě u piva.Všichni ty děti se loudavě plazily směrem k autobusové zastávce.

Vyšla jsem po měnším kopečku a otevřela hnědou bránu.Už od brány jsem uslyšela pípaní před pár dny narozených kuřátek a slepic.Měla jsem štěstí že jsem si nezapomněla vzít normální boty na ven protože s jehlami by se mi tu asi těžko chodilo. Šla jsem po zeleném trávníku dál k domu. Vysoký a velký dům byl postavený vzadu za zahradou vedle něho stáli boy pro králiky a kousek za ním i chlívek kde jsme jako malý měli domeček a ještě před tím tam byli prasátka. Nikdy nezapomenu jak mi je dědeček se řezníkem jednou vzali a zabili je. Dva dny jsem z toho probrečela.
"Ahoj...Leničko" řekl tichý, ale veselý hlásek mého otce a já se podívala směrem ke králíkům.U králíkarny stál můj tatínek v ruce měl koš se senem a dával zrovna vodu králíkům.Usmála jsem se a šla jsem pomalu za ním. Nebyla jsem tu už skoro 3 měsíce takže jsem byla ráda že jsem ho viděla zdravého a šťastného. Přišla jsem blíže a pomohla mu nalít vodu do misky.Jeho ruce se pořád klepali takže to často vylil na zem. Zavřeli jsme všechny boxy a on si utřel ruce do špinavé ruce do kalhot a mile se na mě usmál.
"Kdepak máš Tomíka?" zeptal se mě a koukal se kolem zda-li pak ho neuvidí někde se schovávat. Když se mi Tomík narodil pořád si z dědečkem hrál a vždy když jsem jela podívat se sem jel taky aby si zase zahrál s dědečkem a s babičkou.
"Tomík přijede. On musel do školy a pak ho sem hodí" odpověděla jsem a pomalu jsem šla po bílých schodech nahoru do domu.
Hned na prahu mi do nosu udeřila krásný vůně babičiných bábovek které se tu s naším příjezdem pekli. Babička i dědeček žili sami a neměli auto takže se nejezdili nikam podívat.Žili klasický a starý život na vesnici.Když něco potřebovali prostě si pro to zašli k sousedům. Vstoupila jsem do místnosti s velkým starým stolem a s pár židlemi kolem a to už mě vítala šedovlasá stařenka. Ta stařenka byla moje maminka.Úsměv měla od ucha k uchu jako vždycky a na sobě měla modrou vyšívanou zástěru.
"Už jsem se bála že nedojedete" pověděla trošku rozklepaným hlasem a pevně mě objala. Na náš příjezd se už hodně těšila a myslím že všem bude lépe když se přestěhujeme sem.Pro Tomíka tu je škola a bude smět moc chodit ven. Koupili jsme si dům kousek odtud nahoře takže kdyby se něco dělo můžeme tu být během minuty.Myslím že to bude všem moc vyhovovat....



No..je to slabší než ostatní protože jsem neměa absolutně žádný body kterých bych se měla držet. Prostě je těžké napsat o cizinci když pomalu nic nevíte.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama