Write challange -- 14.day

27. února 2014 v 18:08 | Anika Rodriguez |  write challange
14.day of Write challange..








Buenos dias, "Najdi náhodně někoho v tvé ročence a vymysli příběh o jeho dnešním životě." už to téma zní velice zajímavě. Vůbec jsem netušila o kom mám psát protože nedokážu si představit jeho život a navíc jsem pořád na základní.Po dlouhém výběru jsem si konečně vybrala. Trošku jsem si to zase pozměnila aby mi to sedělo ....
Změnila jsem místo i jméno osoby :) i když si myslím že ten dotyčný se pozná. Tayk to není tak dlouhé protože bych do toho pak začala míchat fantasy a to teď asi nechceme..

Musela jsem si trošku pospíšit na autobus. Boty jsem měla nazuté tak na půl a tkaničky se mi pletly pořád pod nohy že jsem nejednou málem spadla.Byla jsem u autobusu opravdu načas a jen o chlup jsem nastoupila do jediného autobusu který mi do školy jezdí dopoledne. Je pondělí tudíž nový školní týden, ale jedno pozitivum to mělo - máme hudebku.Hudbní výchova je jeden z předmětů který mě opravdu baví asi proto že chodím na zpěv a baví mě to. Koutkem oka jsem zahlédla ostatní ze školy jak spolužáky tak i malý děcka co si jen tak povídali na sedačkách.Ten jejich vysoký hlas mě hodně štve, ale když si uvědomím že kdysi jsem byla taky taková tak raději nic neříkám a jen si o tom myslím své.
Hrábla jsem do školní tašky a rychle jsem našla svůj mobil a sluchátka. Hudba byla pro mě únikem z tohoto světa.Některým stačil dobrý film a já poslouchala hudbu. V uších mi zněl stále Avicii a já v tichosti pozorovala mihotající se stromy ve tmě a přemýšlela jen tak o ničem.
O pár minut později už jsem měla namířeno přímo do naší třídy v horním patře. Do této školy jsem přišla zhuruba před 3 rokama, ale mám ji hodně ráda. Vzdychla jsem a vešla do jedné z největších tříd na škole.Znáte to vesnická škola.Pár lavic sem a pár židlí tam. V naší lavici už seděla moje kamarádka.Anika Rodriguez.
" Čau...Gadžo!" vykřikla jsem vesele a sundala židli. Anika jako vždy něco psala.Neměla jsem potuchy co, ale já se to brzo dozvím. Otočila se na židli na a chvíli jí trvalo než se trošku přesunula z toho co psala do reality.
"Čau.." odpověděla mi s pokřiveným úsměvem a přetočila se zpět k tužce a papíru na lavici.
Po třídě už od rána lítali papírky a klidně i gumové boty.Ale to bylo u nás den co den.A právě to dělalo z naší třídu jednu z nejhlučnějších i když to učitelka moc neříkala.Prudce jsem si sedla na židli a sundala si tašku ze zad na zem. Něco křuplo když dopadla na zem. !Doufám že to nebude pravítko" pomyslela jsem si když jsem to uslyšela a dál jsem přemýšlela co bylo za úkol.

"Máš úkol?" zajímala se Anika a na chvíli odložila sešit a hledala učení v tašce. V první chvíli jsem se vyděsila jaká úkol, ale pak jsem si vzpoměla že ten mám.Jediný úkol který jsme měli byl z češtiny který mám takže je to v pohodě.
"Jo ..mám" kývla jsem.
" A do ájiny?" zeptala se hned.
"A sakra" lekla jsem se protože jsem vůbec netušila že jsme měli úkol i do angličtiny. Naštěstí byla angličtina jeden z předmětů na které se stačilo omluvit a nic moc ti nehrozilo když nebyla učitelka naštvaná. Přestala jsem se houpat na židli a rychle jsem se snažila najít sešit kde měl být úkol.
"To je v pohodě já taky ne." řekla Anika a zasmála se.


Musela jsem něco z okamžiku pozměnit, ale jinak je to takový příklad jak to chodí u nás ve škole...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama