Write challange -- 11.day

24. února 2014 v 16:00 | Anika Rodriguez |  write challange
11.day of Write challange :)







Buenos dias, no nevím jak se s tím poperu protože jak asi víte všechny mé příběhy jsou z fantasy a já se v tomto světě prostě vyžívám..

A když už jsme tedy rozpracovali tuto část tak v ní budeme pokračovat.. :) Ovšem myslím že to jde číst i samotně

Ležel jsem na dnu velké jámy a moje poslední atomy stoupali pryč velkým otvorem nahoře ve stropě. Posleední můj atom a střep mé duše se odloupl od mého fyzického těla mířil pomalým kolísáním vzhůru k nebi.Podíval jsem se z výšky na své bezmocné a mrtvé tělo.Všechno co jem doteď zažil je pryč.Vzpomínky ovšem zůstávájí.Vzpomínky na to jak jsem zabil své přátelé a spolu s nimi i celé moje město.Nejvíce mě táhlo na neexistujícím srdci že jsem tam nechal Jamese- mého nejlepšího přítele.On už od začátku mi pomáhal i přesto že mohl umřít.Kolikrát mi zachránil život a já teď nemůžu nijak pomoc jemu.Moje duše je ještě propojena tenkým vlascem takže vnímám svoji bolest na fyzickém tělo.Neuvěřitelně mě bolí krk asi proto že jsem si zlomil dopadem vas.Začal jsem se pomali vzdalovat od svého těla a bolest ustupovala.Najednou se výrazně ochladilo a já už neslyšel zoufalé křičení Jamese.Na mých ústech dole se vykouzlil lámaný úsměv.Byl to úsměv svobody. Po celý svůj život jsem měl předurčené co budu dělat. Nemohl jsem nic rozhodovat.Nemohl jsem si prostě říct " Tak a já s tím končím!" prostě nemohl.Moji cvičitelé by to nikdy nedovolili.Jediná radost v životě byl James a Liss.Liss! Ta byla teď ta poslední které bych teď věřil.My jí říkali všechny naše plány jak postupně budeme bojovat s Josephem a ona nás takhle využije.Alespoň teď bude trnout v pekle! Duše se vzdalovala stále dál a já míjel díru ve stropě, jeskyni, ostrov a v mžiku jsem plul na nebi při výhledu na ostrov.
Vítr který do mě švihal začal být jemnější až úplně zmizel.Zvuky a výkřiky se stali neslyšenými a já plul jen tak v ničem.V myšlenách se mi honil dokola můj život ad začátku až do tohoto okamžiku. Měl jsem co dělat abych náhodou neutrousil slzu, ale nemyslím si že by duše mohla brečet.Díval jsem se smutně na ostrov a přemýšlel co se teď děje dole.Začal jsem litovat že jsem do té jámy skočil, ale teď už je pozdě! Těžce jsem polkl a odvrátil zrak od ostrovu. Ucítil jsem stále větší teplo bylo to příjemné a když bylo na pokojové teplotě zastavilo se. Vznášel jsem se mezi oblaky a prolítaval mezi nimi.Neml jsem ponětí co bude dál.Možná se nic nestane a já budu muset trpět nadále tady mezi nebem a peklem. Tat vize nebyla příliš hezká.Chtěl jsem se odtud dostat.Nesnesl bych pohled když by James umíral.S
Sotva jsem nad tím začal přemýšlet vynořil se přede mnou veliký útvar.Prostě si jen tak plul v mracích.Byl to vyskoý kruh a kolem ho zdobily draci z kamene všichni drželi něco v tlamě a přes celý kruh se dokola lila fialová průsvitná voda.Ta tekutina zářila na všechny strany a moje oči nachvíli oslepnuli.
Zavřel jsem oči a pak jsem ucítil jakoby mě něco táhlo k tomu objektu. Stále silněji si mě to přitahovalo.Zdálo se mi že se kolem mé hrudě ovinuli jakési ruce a táhli mě do středu.Zmateně jsem hmatal kolem sebe, ale neměl jsem o co se chytit.Čím blíže jsem byl tím více mě brnělo tělo.Natáhl jsem nohu a ta mi proklouzla přes fialovou tekutinu.V místě kdy se moje noha setkávala s voudou mě to brnělo a postupně mě rozbrnělo celé tělo...Brnění jsem ucítil už u krku a jediné co mě v tom překvapení napadlo je zavřit oči.Brnění mi po čase projelo celým tělem a já někam padal.
Moje kolena se právě seznámili s další podlahou.Zakňučel jsem protože bolest z dopadu mi v okamžiku projela celým tělem...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama